Nově namontovanou teasu téměř vždy napouštím speciálním terasovým olejem. (žádná chemie, Lněný olej s přísadou pryskyřic) Olejování zdůrazní barvu dřeva a poněkud a oddaluje proces oxydace povrchu a tedy jeho šednutí. Nemá však téměř žádný vliv na celkovou skutečnou životnost dřeva a stejně nezabráni zešednutí dřeva navěky. Je jen na Vás, jak se k údržbě své nové terasy olejem postavíte. Jsou v podstatě dvě možnosti - já je nazývám cestou anglickou a cestou německou:

Angličan odmítne i první olejování, na terasu si postaví deckchair, posadí se, zapálí si his pipe, popíjí whisky a má radost, že již po 3 -5 years only, je jeho terasa exquisitely silver-gray, vypadá tedy respectably ancient a tedy je beautiful.

Němec (a phříchu i mnohý čech) leze každý půlrok po terase se štětcem a znovu a znovu ji olejuje v (iracionální) naději, že bude vypadat stále jako nová. V prvních pěti letech se zdá, že se mu to i docela daří. Po deseti letech je však jeho terasa spíše ošklivě tmavě hnědo-šedá a němec zuří.

Oběma nakonec ale terasa slouží stejně dlouho a většinou se nakonec i ten němec smíří se svou šedou terasou (když předtím ovšem s nevalným úspěchem vyzkoušel ještě několik doporučených a zaručeně dokonalých chemických přípravků na obnovu původní barvy dřeva, přičemž si poprvé ošklivě poleptal ruce a podruhé se mu rozpadly gatě...).

Z výše posaného je asi patrno, jak se k věci stavím já.

Občasné čištění povrchu terasy wapem, je-li to nutné, neškodí, používejte ale studenou vodu, ne páru.

Na následujících snímcích je dobře patrný rozdíl neolejovaného a olejovaného povrchu nově namontovaných teras z Cumaru a Massaranduby.