Dřevo se, zvláště v posledním desetiletí, opět oprávněně vrací do centra pozornosti architektů, stavařů i veřejnosti. Dřevo je pravděpodobně prvním konstrukčním materiálem, který člověk ve své historii používal, když začal vyrábět nástroje, stavět obydlí a přizpůsobovat si své okolí pro usnadnění a zpříjemnění života. Žádný jiný materiál nebyl tak snadno dostupný jako dřevo. Rostlo všude okolo, bylo poměrně snadno zpracovatelné a žádný jiný materiál nedával tolik možností využití. Postupem času, s rozvojem dovednosti, znalostí a technických možností, člověk nahrazoval dřevo v mnoha případech jinými vhodnějšími a odolnějšími materiály. Přesto však zůstalo po celé věky nepostradatelným a váženým materiálem ve stavebnictví, nábytkářství a výrobě prakticky všech užitkových předmětů jaké si jen lze představit. Teprve s nástupem takzvané „technické revoluce“ se lidé začali od dřeva odvracet jako od materiálu „nemoderního“, a začali jej nahrazovat svými umělými, nedokonalými hmotami a to často i na místech, kde to bylo nevhodné nejen z hlediska estetického ale i čistě technického. Odstrašujícím příkladem budiž například pohled do interiérů padesátých let dvacátého století, plných umakartového sektorového nábytku, bakelitových doplňků a linoleových podlah. Tato vzpomínka dnes u většiny lidí, kteří toto období pamatují, vyvolává lehkou nevolnost a touhu po návratu k tradičním materiálům a estetickým hodnotám. Dřevo se opět stává materiálem vysoce ceněným a v mnoha případech představuje nejvyšší estetický standard. Dnešní technologie umožňují nesrovnatelně dokonalejší opracování dřeva než kdykoli dříve, nedokáží však podstatně změnit jeho přirozené vlastnosti dané biologickým původem a specifickou anatomickou strukturou. Z této skutečnosti je vždy třeba vycházet, uvažujeme-li o použití dřeva pro jakýkoli účel. Navíc je nutno přihlédnout k faktu, že každý výrobek si žádá jiný druh dřeva a že některé druhy dřev jsou pro určitá použití vysloveně nevhodné. Bohužel je velmi rozšířeným jevem, že zákazník žádá dřevěný výrobek, aniž by o těchto skutečnostech cokoli věděl. Navíc není ochoten akceptovat fakt, že dřevo je živý materiál a při změnách vnějších podmínek může „pracovat“. Na druhé straně mnozí prodejci dřevěných produktů nemají čas, nejsou schopni, nebo ani nemají zájem tyto skutečnosti zákazníkům vysvětlovat a tak dochází ke zbytečným reklamačním sporům. Zasvěceným objasněním této problematiky a vhodným doporučením správného druhu dřeva pro požadovaný účel a využití, je možno předejít většině nedorozumění a reklamací z neznalosti. Výrobci a zpracovatelé dřeva by pak nikdy neměli zapomínat, že dřevo se nedá znásilnit. Specifickým vlastnostem tohoto výjimečného a krásného materiálu je třeba jen co nejlépe porozumět a snažit se jich maximálně využít. Jedině tak je možné vytvořit krásné a trvanlivé výrobky, které budou jejich uživatelům po dlouhou dobu přinášet radost.